+420 226 886 377

Prodloužení lhůty pro doměření daně při mezinárodním dožádání není bezbřehé

MS_PRAHA_Slezska

V nedávném rozhodnutí Městského soudu v Praze byla projednávána otázka týkající se možnosti doměření daně při prodloužení prekluzivní lhůty při mezinárodním dožádání a důsledků na již podaná daňová tvrzení s uplatněným nárokem na odpočet, která nebyla dosud vyměřena v případech, kdy dožádání bylo následně posouzeno jako neúčelné.

Tento případ navazoval na předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze v rozsudku č.j. 18 Af 7/2021-83 ze dne 3. 8. 2022, kde soud jedno z dožádání posoudil jako neúčelné.

Předmětem sporu byla otázka, zda bylo možné prodloužit prekluzivní lhůtu pro stanovení daně v souvislosti s mezinárodním dožádáním. Žalovaný, Odvolací finanční ředitelství, tvrdil, že takové prodloužení bylo možné, zatímco žalobce, PAULINE s.r.o., se domníval, že nikoli.

Po podání žaloby žalovaný uplatnil postup dle § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, když deklaroval, že uspokojí nároky žalobce. K tomu vydal rozhodnutí, kterým reagoval na podanou žalobu tak, že v souladu s námitkou žalobce, napadená rozhodnutí zrušil a odvolací řízení zastavil, a současně zastavil doměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 20. 1. 2016. Tím považoval nároky žalobce za uspokojené. Za daného stavu ale nedošlo k vyměření daně dle daňového tvrzení podaného žalobcem a nebyl mu tak přiznán uplatněný nárok na odpočet daně a to právě s odkazem na prekluzi práva daň doměřit.

Žalobkyně proto trvala na soudním projednání žaloby. Soud zde dal za pravdu žalobkyni, kdy uzavřel, že lhůta se prodlouží jen v případech, kdy toto dožádání souvisí přímo, nebo alespoň nepřímo s kontrolovaným zdaňovacím obdobím.

V tomto případě stojí za zmínku otázka, kdy soud svým právním názorem zavázal žalovaného, potažmo správce daně, aby vyměřil daň, respektive přiznal žalobci uplatněný nárok na odpočet daně v souladu s podaným daňovým tvrzením, a to přesto, že dle jeho vlastního rozhodnutí, lhůta pro doměření daně již uplynula. Soud k tomuto uvádí „S ohledem na uplynutí lhůty pro stanovení daně soud dále zvažoval, jakým způsobem lze zohlednit skutečnost, že žalobce v daňových přiznáních nárokoval nadměrný odpočet. Pokud by prekluze znamenala absolutní překážku stanovení daně, byl by daňový subjekt potrestán za to, že správce daně nebyl schopen daň stanovit v rámci prekluzivní lhůty. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný bude muset v rámci nového stanovení daně přiznat žalobci uplatněný nárok na odpočet DPH v souladu s podaným daňovým tvrzením. Jedná se totiž o výjimku, kdy je namístě daň namísto zastavení řízení stanovit“.

Tento případ představuje důležitý precedent pro budoucí situace, kdy by mohlo dojít k pokusu o prodloužení prekluzivní lhůty v souvislosti s mezinárodním dožádáním. Soud jasně stanovil, že takové prodloužení je možné pouze v případech, kdy se mimo jiné mezinárodní dožádání přímo nebo nepřímo týká předmětných zdaňovacích období. Současně předestřel, že v případech, kdy lhůta uplyne z důvodu neoprávněného jednání správce daně, nemá tato skutečnost vliv na uplatněný zákonný nárok daňového subjektu na odpočet, nebo snížení daně.

Spisová značka: 6 Af 10/2021

Datum rozhodnutí: 17. 05. 2023

Rozhodné období: únor a duben 2015

Rozhodující soud: Městský soud v Praze

Žalobce: PAULINE s.r.o

Žalovaný: Odvolací finanční ředitelství

Název správního orgánu v prvém stupni řízení: Finanční úřad pro hlavní město Praha