Ústavní soud se v nálezu sp. zn. I. ÚS 550/22 vyslovil k autonomii vůle smluvních stran a potvrdil zde přednost ujednání smluvních stran před pohledem soudů. Myslím, že toto bude aplikovatelné i na prosazování pohledu správců daně, kteří si často utvoří svůj vlastní výklad, který je v rozporu se zamýšleným ujednáním smluvních stran.
Ústavní soud na svých stránkách k odkazovanému rozhodnutí zveřejnil tuto právní větu:
“Jde o nepřípustnou formu soudcovského dotváření práva a tím o porušení principu autonomie vůle podle čl. 2 odst. 4 v návaznosti na čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nerespektuje-li obecný soud shodné tvrzení smluvních stran o zamýšleném obsahu ujednání (který neodporuje zákonu, dobrým mravům atp.) a zaujme-li výklad vlastní, který vede ke smluvními stranami nezamýšleným důsledkům.“
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 550/22 ze dne 29.11.2022
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 550/22 je dostupný zde (555 KB, PDF).
[btimeline id = “1671”]