Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, čj. 57 Af 6/2022-135 rozhodl ve prospěch našeho klienta v otázce námi uplatněné prekluzivní lhůty pro stanovení daně, která správci daně uplynula v důsledku provádění “skryté daňové kontroly”.
Krajský soud v Plzni plně vyhověl žalobě a zrušil nejen rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, ale i rozhodnutí prvoinstanční Finančního úřadu pro Karlovarský kraj. Spor byl v daném případě o to, zda správcem daně prováděná vyhledávací činnost, kterou prováděl zcela souběžně s daňovou kontrolou, mohla být nezákonnou daňovou kontrolou a mít tak vliv na okamžik zahájení daňové kontroly a tím i ovlivnit běh lhůty pro doměření daně. V dané věci se jednalo již o druhé soudní řízení, když v prvním řízení o zásahové žalobě sice soud tuto zamítl, ale současně v odůvodnění konstatoval, že činnost správce daně překračuje běžnou vyhledávací činnost a mohla by být nezákonným jednáním.
Soud se v odůvodnění zabýval okolnostmi, jež měly vliv na přetržení lhůty ve smyslu § 148 odst. 2 daňového řádu. V daném případě byl spor o tom, zda a kdy došlo k přetržení prekluzivní lhůty pro doměření daně dle § 148 odst. 3 daňového řádu, případně k prodloužení podle § 148 odst. 2 daňového řádu.
Dle správce daně, resp. odvolacího finančního ředitelství, byla daňová kontrola zahájena dne 20.03.2019, a to sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly. Dle daňového subjektu pak zahájení daňové kontroly došlo faktickým zahájením kontrolní činnosti, a to nejpozději dne 11.07.2016, kdy správce daně fakticky zahájil rozsáhlé prověřování a prováděl úkony podřaditelné pod daňovou kontrolu, byť tak činil pod záminkou vyhledávací činnosti.
Soud zde velmi podrobně rekapituloval obsah spisu a jednotlivé události jež měly nebo mohly mít vliv na lhůtu pro doměření daně. Soud konstatoval, že je nesporné, že protokol o zahájení daňové kontroly byl sepsán dne 20.03.2019 a dále, že telefonický požadavek správce daně, učiněný vůči žalobkyni dne 11.07.2016, vybočil z mezí vyhledávací činnosti, neboť nesměřoval pouze ke shromažďování podkladů a informací, nýbrž směřoval již k prověřování daňové povinnosti žalobkyně. V rámci konstatování o vybočení z vyhledávací činnosti pak soud odkazuje na předchozí soudní řízení v rámci zásahové žaloby sp.zn. 30 A 315/2018 vedené u Krajského soudu v Plzni, kde tentýž soud dospěl k závěru, že telefonická žádost správce daně byla vybočením z vyhledávací činnosti, neboť ono ověřování mělo být prováděno v rámci postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly.
Soud se ohradil proti tomu, že žalovaný označil žalobkyní citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.07.2022 č.j. 3 Afs 8/2020-41 jako mimoběžný. Soud zde naopak zdůrazňuje, že ohledně výkladu zahájení daňové kontroly a posouzení faktického zahájení daňové kontroly existuje již ustálená a recentní judikatura Nejvyššího správního soudu.
V porovnání spisové dokumentace správce daně před vlastním formálním zahájením daňové kontroly soud zjistil, že argumenty a odůvodnění, která správce daně používal před vlastním zahájením daňové kontroly, následně zcela shodně použil v rámci zprávy o daňové kontrole a v odůvodnění platebních výměrů. Z této skutečnosti pak soud dovodil, že správce daně měl otázku základu daně a následně doměřené daně vyřešenou již před vlastním formálním zahájením daňové kontroly.
Soud se také zabýval otázkou, proč správce daně zahájil daňovou kontrolu za zdaňovací období duben 2016, již v prosinci 2016, zatímco kontrolu za zdaňovací období leden až březen 2019 zahájil v roce 2019 poté, co od roku 2016 spolu s daňovou kontrolou prováděl vyhledávací činnost. Posunutím okamžiku zahájení daňové kontroly došlo také k faktickému posunutí lhůty pro vyměření daně, která tak uběhla dříve, než správce daně vydal dodatečné platební příkazy.
Soud zde dále konstatoval, že v daném případě nemohlo dojít k prodloužení lhůty pro stanovení daně z důvodu podání výzev správce daně k podání dodatečného daňové přiznání, neboť tyto výzvy s ohledem na již zahájenou daňovou kontrolu nemohly být vydány a nemohly vést k doměření daně.
V rámci rekapitulace písemností obsažených ve spisu pak soud několikrát konstatoval, že jemu předaném spisu chybí úřední záznamy, přesto že se nepochybně týkají prověřovaného zdaňovacího období. Tyto písemnosti pak soud získal z jiného spisu v téže věci.
Odvolací finanční ředitelství pak v dané věci nepodalo kasační stížnost a rozhodnutí soudu je konečné.
Správce daně následně svým rozhodnutím řízení zastavil, protože došlo k uplynutí lhůty pro doměření daně.
Celé znění rozsudku je přístupné zde